Danny Shaw, 25. listopadu 2011, BBC News 

Kmenový náčelník Benny Wenda, kterému byl udělen azyl ve Velké Británii, se nyní podle informací BBC ocitl na seznamu osob hledaných Interpolem. 

36letý Benny Wenda žijící v Oxfordu vede hnutí za nezávislost Západní Papuy. Indonésie ho chce postavit před soud za několik činů, které údajně spáchal před svým útěkem, včetně vraždy a žhářství. Pan Wenda tvrdí, že obvinění jsou „vykonstruovaná“ a politicky motivovaná. Podle Wendova právníka Charlese Fostera je krok indonéských úřadů snahou zastavit Wendovo usilování o nezávislost.

Foster říká: „Jde prostě o to ochromit jeho schopnost cestovat po světě a dělat práci, kterou si uložil a kterou mu uložili jeho lidé, tedy říct Indonésii, 'že má povinnost uspořádat na Západní Papui svobodné a spravedlivé volby, a že pokračující anexe Západní Papuy Indonésií je podle mezinárodního práva nezákonná'.“

V roce 2002 přijala britská vláda Wendovu žádost o azyl poté, co vyslyšela tvrzení, že byl pronásledován indonéskými úřady.

Pan Wenda byl již dříve zatčen pro údajnou účast na napadení policejní stanice.

Tvrdil, že během svého zadržení byl držen v otřesných podmínkách, zastrašován a mlácen vězeňskými dozorci a zpravodajskými důstojníky, kteří ho chtěli zabít. Jeho následný soudní proces byl podle jednoho pozorovatele 'prolezlý korupcí'.

Panu Wendovi se nicméně podařilo ze země utéct do Británie, kde se nakonec spolu se svou ženou a šesti dětmi usadil v Oxfordu a získal britské občanství.

Nyní vyšlo najevo, že počátkem roku byl na něho na žádost Indonésanů vydán červený zatykač Interpolu. Červený zatykač slouží jako upozornění pro 190 členských států Interpolu, že jedinec je hledán jinou zemí. Ten, na koho se vztahuje, může být zatčen a hrozí mu, že bude vydán.

V případě pana Wendy Interpol sdělil, že červený zatykač byl vydán Papuánskou regionální policií CID za 'zločiny zahrnující použití zbraní/výbušnin'.

„Když jsem to uviděl, opravdu mě to vyděsilo,“ řekl pan Wenda BBC News. „Indonésie mě sleduje dokonce i tady a to mě šokuje, víte.“

Pan Foster řekl, že cestování mimo Británii je do budoucna pro pana Wendu 'riskantní'.

„Kdykoli překročí hranice, je pravděpodobné, že jeho jméno zabliká na monitorech imigračních úředníků a nejspíš bude odveden k výslechu do vyšetřovací místnosti. Samozřejmě, že to, co bude následovat, bude do jisté míry záviset na politice dotyčného státu.“

Úředník indonéského velvyslanectví řekl, že pan Wenda patří k „tajné organizaci usilující o odtržení od Indonésie jakýmikoli dostupnými prostředky“ a je hledán kvůli podezření ze zločinů vraždy a žhářství.

Tajemník Billy Wibisono řekl: „Pan Wenda a několik dalších spolupachatelů se účastnilo útoku na policejní stanici v Abepuře 7. prosince 2000 a dopustili se vražd a ničení majetku.“

Řekl, že při útoku zahynulo šest policistů a civilistů, a že bylo poškozeno několik vládních budov a dalších prostor.

„Z policejní stanice byly ukradeny střelné zbraně a munice,“ řekl Wibisono a dodal, že červený zatykač bude stažen, pokud pan Wenda „prokáže před soudem svoji nevinu“.

Pan Wenda prohlásil, že obvinění jsou „zcela smyšlená“ a že o nezávislost vždy usiloval mírovou cestou. „V té době jsem v zemi ani nepobýval a Indonésie nemohla proti mně najít jediného nezaujatého svědka. Právě na základě těchto politicky motivovaných obvinění mi Británie udělila azyl, ale i po letech mi jimi Indonésie vyhrožuje.“

Jago Russell, ředitel Fair Trials International, který podporuje pana Wendu, vyzývá Interpol, aby zatykač stáhl. „Existuje řada zemí, které používají červené zatykače Interpolu proti politickým odpůrcům nebo bojovníkům za svobodu, stejně jako Indonésie v případě Bennyho Wendy.“

Russell řekl, že červené zatykače byly v minulosti vydány pro syrské a íránské úřady, a že jich využíval i plukovník Kaddáfí v Libyi. „Zcela evidentně se používají pro politické účely, ačkoli je v ústavě Interpolu výslovně řečeno, že k tomuto být užívány nemají.“

Interpol odmítl Wendův případ komentovat, ale zveřejnil prohlášení, podle něhož se červené zatykače vydávají pouze tehdy, když žádající země předloží detaily platného zatykače.

Píše se tu, že „úlohou Interpolu není zpochybňovat obvinění proti jednotlivci ani shromažďovat důkazy, takže červený zatykač je vydáván na základě předpokladu, že informace poskytnuté policií jsou přesné a relevantní.“

Agentura dodala, že červené zatykače se stahují v případě, že dodané informace jsou nedostačující nebo „nepřesvědčivé“.

Original report: http://www.bbc.co.uk/news/uk-15882695

 

Padouch nebo hrdina?

Britské listy, 22.11.2011, tisková informace United World of Indigenous Peoples

V nedávné době médii proběhla zpráva, že novinář Simon Eroro obdržel výroční cenu předávanou deníkem News Limited. Tuto Cenu za nejlepšího novinářského sólokapra měl novinář z Papuy-Nové Guineje dostat za reportáž, při níž pronikl mezi domorodé bojovníky za nezávislost na indonéské okupační vládě a popsal jejich pohyb a pozice. Hlavní informací pak bylo především sdělení, že k tomu, aby mohl Eroro mezi rebelující domorodé separatisty proniknout, odvážně podstoupil rituální obřízku pomocí bambusových tyčí.

Jazyk celého sdělení čtenáři sugestivně naznačil, kdo je v tomto příběhu statečný hrdina hodný oslavy („Krom riskantního zákroku musel při cestě za rebely překonat i nástrahy novoguinejské džungle“) a kdo jsou naopak nebezpeční rozsévači zla („Díky informacím, které Eroro během reportáží získal, mohly policejní složky hranice lépe utěsnit a hlavně odhalit několik rebelských výcvikových táborů“). Čtenář, který není navyklý být ve střehu a prosévat si mediálně podávané informace sítem vlastních vědomostí a zdravého úsudku, možná tak bezděčně opravdu pocítil jistou dávku obdivu k tomuto muži a snad i zadostiučinění z toho, že dobrá věc se zase jednou někde podařila.

Podívejme se nyní na jeho údajně hrdinný čin blíže.

Zmínění „rebelující separatisté“, jejichž pohyby a přesuny Erorova reportáž policejním složkám popsala, již od šedesátých let bojují za nezávislost přislíbenou mezinárodním společenstvím. Jak se ve zprávě uvádí, „Tamní rebelové stále dodržují původní domorodé zvyky a patří mezi nejméně probádané etnické skupiny na světě.“ Erorovi se tedy ve skutečnosti pomocí lsti a lží podařilo infiltrovat a zneužít pohostinnosti členů tohoto vůči světu velmi uzavřeného etnika, jejichž odbojové hnutí má však daleko do teroristických organizací typu Al-Kajda nebo Taliban.

Vychází tak najevo, že Eroro není hrdinou ani novinářem, ale spíše agentem indonéské armády. Je příznačné, že ceremonie předávání ceny se zúčastnil i sám Rupert Murdoch, jenž je ztělesněním dravě bezohledného přístupu k novinařině, který si s novinářskou etikou hlavu nedělá a své zdroje se nijak nesnaží chránit. Murdoch naopak zcela nepokrytě při ceremonii přiznal své ambice: "A právě reportáže jako tato z nás dělají mediální velmoc."

Není bez zajímavosti, že tato zpráva se v médiích objevuje souběžně s již méně populárními informacemi: 

19. října 2011 se konal Třetí národní kongres papuánských vůdců v Jayapuře v provincii Papua, při němž došlo k vyvěšení národní vlajky a vyhlášení nezávislosti. Na pokojné shromáždění vtrhla stovka indonéských policejních těžkooděnců a začala do lidí střílet. Bylo usmrceno nejméně pět osob – místní skupiny pro lidská práva tvrdí, že zabitých bylo 17 – a další jsou pohřešováni, stovky lidí byly uvězněny a velké množství se zraněno ukrývá. Indonéská vláda nazvala vyhlášení papuánské nezávislosti vlastizradou, pro obyvatele Západní Papuy je však součástí jejich boje o znovuzískání vlastní země.

Vraťme se nyní zpět k příběhu oceněného novináře a vyslechněme si navenek podobný příběh jeho jiného kolegy, kterému se v únoru letošního roku podařilo – zcela bez oslavných fanfár a bulvárně zajímavých detailů – dostat do hlubin papuánské džungle a promluvit tam s generálem Richardem Youwenim, jedním z nejdéle sloužících velitelů rebelující domorodé armády. William Lloyd George píše:

Obklopen kmenovými vojáky v tradičním oděvu, generál mi se slzami v očích vyprávěl, jak se coby student inženýrství v Jayapuře dověděl o počátku konfliktu a okamžitě se vrátil ke svému lidu: „Nemohl jsem jen tak stát stranou a nechat Indonésii, aby nám vzala naši zemi,“ vyprávěl mi Youweni, očividně pronásledován touto vzpomínkou. „Jim na našich lidech a naší zemi nezáleží, chtějí se jen zmocnit našich přírodních zdrojů.“ Stejnou křivdu popisovali i ostatní velitelé. Mnozí z nich při vzpomínce na to, jak byli Papuánci mučeni a zabíjeni indonéskou armádou, plakali.

Rebelové jsou roztříštění, mají ubohé zbraně a nedostává se jim mezinárodní podpory, ale jejich oddanost zemi a národu je zcela zřejmá. Jeden z velitelů, Freddie Laboi, mě ujišťuje: „Možná je nás málo a jsme špatně vyzbrojení, ale budeme bojovat dál, abychom získali zpět svou zemi, která nám po právu patří.“

Zatímco indonéská vláda a mezinárodní korporace mohutně vydělávají na přírodním bohatství ostrova, sami Papuánci žijí v zoufalé bídě. Rozvojový program OSN uvádí, že 35 % populace Západní Papuy žije pod hranicí bídy, což je v kontrastu s indonéským národním průměrem zhruba 13 %. Skupiny pro lidská práva odhadují, že od doby, kdy Indonésie začala kolonizovat papuánský národ, bylo zabito přes 400 000 Papuánců. I přes kritičnost situace papuánského lidu jen málokdo ve světě ví, kolik si toho za ta léta vytrpěli.

Human Rights Watch a další organizace zaměřené na lidská práva vyzvaly amerického prezidenta Baracka Obamu, aby se vyslovil k problematice Papuy při setkání s indonéským prezidentem Susilo Bambang Yudhoyonem na regionálním summitu pro Východní Asii, který proběhl tento uplynulý víkend na indonéském ostrově Bali. Yudhoyono se však v sobotu vyslovil na obranu akce indonéské armády takto: „Když naši vojáci jednají v sebeobraně, nelze to klasifikovat jako porušování lidských práv.“ Yudhoyono také sdělil, že během jeho setkání s Obamou na Bali nebyla Papua konkrétně projednávána.

 

Kosmetická firma Lush rozjela v Nizozemí celonárodní kampaň

WPNews, 17. listopadu 2011

Po velkém úspěchu své kampaně za nezávislost Západní Papuy Free West Papua v britských obchodech dnes firma Lush, vyrábějící ruční mýdla a další kosmetiku, spustila kampaň v Nizozemí.

V okně každého obchodu je vyvěšená vlajka Západní Papuy (tzv. vlajka Jitřní hvězdy) a nakupujícím jsou nabízeny letáčky a pohlednice.

Fotografie níže je ze zahájení kampaně. Další fotky si lze prohlédnout na http://www.infopapua.org/artman/publish/article_2566.shtml

  

 

Original report:

Lush launched a nationwide campaign in the Netherlands

By WPNews Nov 17, 2011, 19:20

Following the huge success of their Free West Papua campaign in UK stores, today Lush launched a nationwide campaign in the Netherlands.
The below photo was taken earlier today outside their store in Amsterdam.
A Morning Star flag is in the window of each store, and leaflets and postcards will be distributed to shoppers. Free West Papua!

West Papua Report

listopad 2011/November 2011

Kompletní zpráva je k dispozici na/Complete report available at

http://etan.org/issues/wpapua/2011/1111wpap.htm

Toto je stručný výtah z pravidelných měsíčních zpráv, které se zaměřují na dění v Papui. Zpráva vzniká ve spolupráci s East Timor and Indonesia Action Network (ETAN).

Obamova administrativa upevňuje vojenské svazky na úkor lidských práv

Brutální zásah proti pokojnému shromáždění, který si vyžádal několik zastřelených a ubitých lidí, byl proveden příslušníky indonéské armády, speciální policejní jednotky BRIMOB, pravidelných policejních oddílů a indonéské „protiteroristické“ jednotky Detachment 88. Tato jednotka je financována a cvičena za podpory americké a australské vlády.

Násilí ihned odsoudili člen amerického Kongresu Eni Faleomavaega, australský senátor za Zelené Richard di Natale a přidaly se i mezinárodní nevládní organizace. Naopak ze strany vlád různých zemí byla slova odsouzení slyšet jen zřídka a opatrně. V tomto ohledu si nejhůře počínala americká vláda. Americký velvyslanec v Jakartě Marciel sice volal po vyšetření incidentu, ale neodsoudil jej, čímž de facto řekl, že brutální ozbrojený zásah proti pokojným civilistům je přijatelný.

Indonésie posiluje okupační síly v Západní Papui

Po napadení účastníků Třetího papuánského kongresu oznámila indonéská vláda rozmístění dalších stovek příslušníků k zesílení stávající okupace Západní Papuy. Jakarta Post uvedla, že podle policejního mluvčího provincie „dorazilo doposud 260 členů speciální policejní brigády Brimob, aby pomáhaly udržovat bezpečnost ve dvou okrscích“. Oddíly byly odeslány do Puncak Jaya a Paniai v centrální Papui, kde mají doplnit 14 tisíc členů vojenských a polovojenských oddílů.

Americký ministr obrany pochválil Indonésany za zásah proti stávce

Jakarta Post 25. října uvedla, že americký ministr obrany Leon Panetta při návštěvě Indonésie „pochválil to, jak zvládá stávku ve Freeportu“. Stávka si prozatím vyžádala osm obětí na straně protestujících a omezení těžby. Pokračující boj za práva pracujících se neobešel bez útoků policie na demonstranty. Podle indonéské nevládní organizace Kontras hrozila policie smrtí vůdci odborů a zastrašovala a obtěžovala další odborářské činitele.

Video:

http://www.youtube.com/watch?v=CvJxy2GvOHE&feature=player_embedded#!

Nové: Zveřejňujeme odkaz na film West Papua: Tajná válka.

Film popisuje situaci běženců ze západní části Papui Nové Guineje a zároveň historii území zabraného Indonésií a drancování přírodních zdrojů prostřednictvím řady rozhovorů, především pak rozhovor s Mathiasem Wendou. Film byl premiérově uveden na benátském Biennale 2007.
Režie: Steffen Keulig
Producent: fPcN Germany

http://www.naiff.eu/fest/films/tajna-valka/

Exkluzívní videoreportáž australské televize se záběry po střelbě na

papuánském kongresu!!!

http://www.abc.net.au/lateline/content/2011/s3350029.htm

Z reportáže odvysílané 27. října:

JOHN BARANSANO, západopapuánský protestantský kněz: „Vyzývám církve celého světa, aby tomuto věnovaly pozornost. Volám po intervenci v náš prospěch, neboť dnešní události ukazují, že potřebujeme přechodnou vládu a potřebujeme pomoct lidem Papuy. Nyní jsme v nebezpečné situaci a žádáme o intervenci OSN.

...Na vlastní oči jsem viděl lidi krvácet. Byli postřeleni. Viděli jsme, jak hrozně s nimi nakládali – strkali je do náklaďáku a rozkázali jim sednout si, aby je ostatní neviděli. Ale kdybychom byli výše, mohli jsme vidět, co jim dělali.“

PETER WOODS, stoupenec nezávislosti Západní Papuy: „Měli to [Indonésané]velmi dobře naplánované a čekali, až bude pronesena deklarace nezávislosti. Odůvodnění bylo takovéhle – slyšeli jsme, že se plánoval státní převrat, nebo byl vyhlášen stát ve státě Indonésie.“

RICHARD DI NATALE, senátor za australské Zelené: „Australská vláda by měla okamžitě přerušit veškerou vojenskou pomoc Indonésii. A měla by urgentně do regionu vyslat vyšetřovací skupinu.“

ABRAHAM KERENI, západopapuánský politik usilující o nezávislost: „Potom ti – vojáci a policisté vytáhli zbraně a otevřeli dveře premiérova auta. V tu chvíli se začalo střílet. Otevřeli dveře a vytáhli mě ven. Jak mě tahali, tři z nich přistoupili a začali mě bít.“